Znovu za PhDr. Marií Hoškovou

V minulém čísle Revue jsme se nekrologem rozloučili s naší vzácnou kolegyní PhDr. Marií Hoškovou, která nás opustila 5. 7. 2015.

Jako její kolegové a přátelé a ted editoři tohoto čísla Revue jsme se ale od té doby setkávali s řadou osobních reakcí, vzpomínek, reflexí a přišlo nám důležité poskytnout jim další prostor. Začátkem roku jsme tedy vyzvali kolegy Marie Hoškové, zda by nechtěli své pocity, myšlenky, vzpomínky, které mají spojeny s její osobou, sdílet i s ostatními na stránkách časopisu. Forma, délka i obsah byly volné.

Příspěvek Heleny Klímové z nich přeci jen vyčnívá - svou délkou, obsažností a kontextem, do kterého je zařazen a který velmi souvisí s náplní tohoto čísla Revue. Proto jsme ho zařadili na závěr. Všechny příspěvky vám předkládáme nijak neupravované a chronologicky (s uvedenou výjimkou) tak, jak k nám přicházely.

Poslední část, kterou připojujeme k našemu vzpomínání, tvoří soupis odborných prací, které Dr. Hošková publikovala v Revue za celou dobu její existence a které jsou dostupné i v mezinárodní databázi psychoanalytických textů ().

HD a LV

Marie v roce přednesla příspěvek „O mlčení v psychoanalýze”. Použila metaforu z hudební terminologie, že pomlka je také hudba. Ríkala, že „tok následujících tónů povstává z tohoto ticha a uvádí posluchače do jiného ladění”. Nedokážu říci, jaké tóny povstanou a budou znít bez Marie, ale vím, že v ní ztrácím zkušenou kolegyni, supervizorku, spoluradní v Revue, někoho, kdo mi pomohl pochopit, co v psychoanalýze znamená „Sitzfleisch” (trpělivost, vytrvalost, stabilita rámce), kdo byl otevřený a velkorysý. Když jsme začali připravovat mezinárodní pražskou EFPP skupinovou konferenci, napsala mi Marie v dubnu 2007, že by v logu konference měl být Karlův most jako symbol „bridging” a jako symbol myšlenky Karla IV. o sjednocení Evropy. Marie sjednocovala a přemost'ovala. Neokázale projevovala odvahu, když bylo třeba nesnadných rozhodnutí. Bude tu nesmírně scházet.

David Holub, 22. 1. 2016