Klasické požadavky na neutralitu a abstinenci, základní charakteristiky postoje psychoanalytika, procházejí vývojem. Abstinence v krajní poloze může vést až k porušení neutrality. Udržování neutrality je žádoucí ve více dimenzích - ve vztahu ke konfliktu pacienta, k pocitům, stejně jako k moci v rámci asymetrického vztahu analytik - pacient. Klinický příklad ukazuje na potíž v propojení protipřenosových pocitů s realitou; úspěšné řešení ale vede k posunu v analytické práci, aniž je potřeba použít výrazné míry sebeodhalení.