You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Ačkoliv v dějinách byly popsány různé utlačující režimy, jako např. absolutismus, autoritářství, vojenské diktatury atd., samo 20. století vytvořilo formu násilnické dominance, která dosud neměla obdoby: totalitarismus, jehož dynamiku v jeho hlavních modelech fašismu a stalinismu mistrovsky popsala Hannah Arendtová ve své základní práci „Původ totalitarismu”. Jeho charakteristickým znakem a základem je generalizovaný a nediferencovaný teror a věrnost k němu jak na straně těch, co jej vytvářejí, tak i těch, na něž je namířen.
Tento článek byl původně napsán IPA kongres v Praze, která se nachází jen pár kilometrů od Lidic, které jsou symbolem totalitního násilí. Nabízí se tedy diskutovat povahu totalitní mysli. Je to z psychoanalytického hlediska duševní struktura, která vytváří a podporuje pojetí osobnosti a lidských vztahů, jež činí totalitní fungování přirozeným a institucionalizovaným, zdůvodněným a perpetujícím.
Aby toho mohlo být dosaženo, je potřeba provést operaci, která vyloučí meziobjektový dialog, kolonizuje mysl a nahradí ji kopírující věrností. Totalitní mysl pak nahradí polysemii jednohlasností, která vylučuje jakoukoli možnost idiosynkratického vyjádření. Článek pojednává o typu duševní struktury, která je potřebná k vytvoření dehumanizovaných vztahů charakterizujících totalitní mysl, a dále s jakými objekty se tato mysl identifikuje, aby mohla fungovat totalitně.