You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Tento článek se zabývá vztahy mezi sociální a psychickou totalitou. Nevědomé části psychiky jsou podle autora nositeli archaických magických objektů, mezi nimiž jsou také totalitní objekty mající historický vztah k pradávným absolutistickým monarchům, božstvům, duchům a démonům vyvolávajícím strach, podřízenost a poslušnost potřebnou k zachování existence. Jejich moc vyplývá z jejich všemocnosti a vševědoucnosti. Tyto objekty se snadno aktualizují v psychické mizérii, ve stavech osamělosti, bezmocnosti a v úzkosti provázející nejistou existenci. Mají dvojí podobu: spásný objekt a persekuční objekt - obě podoby často splývají nebo alternují ve vědomí jako fantazie nebo konkrétní obrazy, naplňované vnějšími objekty. Prvním všemocným objektem v ontogenezi je mateřská postava a posléze oba rodiče. Později, kdy jejich všemocnost se ztrácí, nastupují na jejich místo jiné autority, božstva, mocní tohoto světa, diktátoři a částečně též sociální stát. Zkoumání psychické totality nabízí několik klinických obrazů, které autor popisuje a rozebírá. Zatímco psychickou totalitu lze ovlivnit psychoterapií a psychoanalýzou, sociální totality představují permanentní ohrožení civilizace.