You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
V polovině 90. let minulého století vytvořil a zveřejnil český psychoanalytik Michael Šebek teorii totalitního objektu. Jádro jeho teorie spočívá v mezigenerační transmisi totalitních traumat, podobně jako u židovských rodin po holokaustu. Podrobně prozkoumal vlastnosti totalitního objektu (Šebek, 1996). Z perspektivy psychoanalytické psychoterapie prezentuje autor tohoto článku čtyři klinické případy.
Odborná pozornost je dosud jen omezeně zaměřena na nežidovské oběti následků pronásledování v době Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) ve druhé a třetí generaci. Také následky přímé identifikace s totalitním režimem v bývalém Československu (1948-1989) nevyvolávají mnoho pozornosti.
Autor článku diskutuje o užitečnosti teorie totalitního objektu po dvaceti letech. Teorie totalitního intrapsychického objektu je stále aktuální. Tyto objekty jsou vyživovány z vnějších zdrojů prostřednictvím plíživé kontaminace demokratických struktur a veřejného života regresivními, neototalitními tendencemi.