Ann Horne and Monica Lanyado: An Independent Mind: collected papers of Juliet Hopkins Independent Psychoanalytic Approaches with Children and Adolescents series. London and New York,  Routledge, London and New York, 2015,  192 str.

„Pocit určitého poslání: zlepšit duševní pohodu dětí a nemluvňat v nemocnicích a jeslích, povzbudit časnou preventivní péči a dětskou terapii a také upozornit kleiniánské kolegy, jak je pro dětský vývoj důležité pochopit trauma, zneužívání, citovou vazbu a hru“, tak shrnuje Juliet Hopkinsová hlavní motivy, proč začala psát. Ještě před tím, než se stala dětskou psychoanalytickou psychoterapeutkou, vystudovala biologii a psychologii v Cambridge a získala zde směřování pro svojí vědecky zvídavou mysl. Uvědomovala si omezení psychoanalytického teoretizování (Brierley, 1951), byla skeptická k teoriím a věděla, že naše pokusy zaujmout intelektuální odstup neustále narušují emoční pouta. Nebála se přemýšlet a - jak se nechali slyšet její vrstevníci - „pomáhala druhým myslet mimo zavedená schémata“. Kolegové oceňovali její zdánlivě nenápadné komentáře typu „to vás muselo zklamat“, kterými vyvažovala pocity zrady svých pacientů. Hlásila se k psychoanalytické skupině Nezávislých, avšak nevyhýbala se ani tomu otevřeně mluvit o jejich předsudcích. Uvědomovala si, že součástí každého předsudku je bezpečná základna našeho citového pouta (attachment) ke kmenovým skupinám (Bowlby, 1978), což také brání všemu novému. Když jsme vystaveni úzkosti a nejistotám klinické práce, nacházíme domnělou podporu rodičovských figur v důvěrně známých teoriích. Pro Nezávislé to byla oddanost hodnotě být nezávislý, at' již myšlenky pocházely z psychoanalýzy nebo jiných disciplín (etologie, kognitivní psychologie, teorie komunikace). Dá se tvrdit, že Nezávislí nejvíce ze všech londýnských skupin využívají i jiné zdroje než pouze zkušenost z psychoanalytického lůžka. Jsou přesvědčeni, že vývoj vnitřní reality dítěte daleko více závisí na reálné zkušenosti a přítomných vztazích, než mají za to teoretici jiných psychoanalytických škol, kteří větší význam připisují vnitřním pudům a fantaziím dítěte. Juliet Hopkinsovou inspirovali autoři ze skupiny Nezávislých (Independent): Michael Balint, Ronald Fairbai