You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Autor poskytuje teoretický kontext a klinické ukázky svého způsobu myšlení a práce psychoanalytického supervizora. Analytickou supervizní zkušenost chápe jako formu „usměrněného snění“ (guided dreaming). V supervizním vztahu supervizor pomáhá analytikovi snít (provádět vědomou a nevědomou psychologickou práci) o aspektech analytického vztahu, o kterých analytik snít nedokáže nebo o nich sní pouze částečně. Úkolem supervizní dvojice je „vysnít“ pacienta, neboli vytvořit „fikci“, která odpovídá emočnímu prožitku supervidovaného s analyzandem. K tomu musí supervizor poskytnout rámec, jenž supervidovanému zajišt'uje svobodu myslet, snít a živě vnímat vše, k čemu dochází v analytickém a supervizním vztahu, jakož i ve vzájemném působení mezi nimi. V jedné z uvedených klinických ukázek autor ilustruje svůj názor, že supervizor i supervidovaný musejí mít (alespoň) příležitostně pocit, že mají „čas nazbyt“. Takové duševní rozpoložení může poskytovat příležitost pro typ myšlení ve volných asociacích, které rozšiřuje a prohlubuje možnosti poučení ze supervizní zkušenosti. V další klinické ukázce autor popisuje vlastní zkušenost ze supervize s Haroldem Searlesem, která přispěla k jeho chápání supervizního procesu.