Příspěvek se zabývá možnostmi Freudovy strukturální teorie mysli porozumět hierarchickému předávání poznatků v psychoanalýze a dosažení specifické kompetence během výcviku. Uvedené jsou některé příklady uplatnění sadistických a totalitních nároků Nadjá v klinické praxi. Navzdory své koncepční neohraničenosti otevírá instance Nadjá možnosti zachytit a konceptualizovat některé konflikty vázané na supervizi. Autor rozpracovává charakteristiky zralého Nadjá a jeho význam při dosahování autonomního úsudku, pravdivého a současně laskavého poznávání, tolerování afektů a regulaci sebeúcty. Ukázka ze supervize přibližuje příklad snášení zlostného protipřenosu vycházejícího z Nadjá. Nevědomá fantazie záchranáře ztěžuje rozpoznání negativního protipřenosu. Zralé Nadjá poskytuje vnitřní supervizi a dovoluje asociativně rozvinout supervizní sen obsahující náznak analytikova selhání, a proměnit jej v obohacující analytické porozumění a zdroj růstu.