Editorial

Milé čtenářky a čtenáři,

předkládáme vám další číslo Revue, které se tematicky věnuje otázkám interpretace v psychoanalytické teorii a praxi. Interpretace vždy patřila mezi stavební kameny psychoanalýzy: Otto Kernberg (2016) ji řadí, spolu s analýzou přenosu, protipřenosu a technickou neutralitou mezi čtyři základní složky psychoanalýzy a bylo o ní napsáno tolik, že ani není v silách jedince to přečíst. Vždyť „jenom“ Etche goyenův opus ze svých 811 stran vlastního textu věnuje stránky 307-501 explicitně otázkám interpretace, což je přibližně čtvrtina celé knihy! V češtině byly publikovány mnohé klasické i nové analytické texty (zejména v Psychoanalytickém nakladatelství, Tritonu a Portálu), pod patronací České psychoanalytické společnosti vyšly Fenichelův klasický text o analytické technice i aktuální text J. Steinera, který je recenzován v tomto čísle. Nabízí se otázka, zda literatury na toto téma není dost? Doufáme, že si myslíte to samé co my: není! Každý vědecky fundovaný obor lidské činnosti se neustále vyvíjí, nové poznatky potvrzují, doplňují či překonávají ty dřívější, a pokud chce psychoanalýza (ústy psychoanalytiků) něco podstatného říci i člověku dnešní doby, nemůže ustrnout a oprašovat důkazy své dřívější „slávy“. S tímto přesvědčením představujeme vybrané příspěvky z posledních dvou dekád, příspěvky, o nichž si myslíme, že mohou být pro samotné profesionály překvapivé, obohacující a inspirativní.

Tak jako před třemi lety, při práci na čísle věnované přenosu, protipřenosu a odehrávání (v Revue 2015/2) jsme vyšli z Hančina nápadu a chuti využít společných cest do Londýna a něco z tamních plodů současného analytického uvažování převézt i k nám. Shodou okolností se totiž před třemi lety na tamní University College London konala konference pod názvem „Interpretation Today“ a bylo cenné a osvěžující být jí účastni (spolu s Lucií Luckou a Davidem Holubem). Část hlavních referátů z konference vychází v tomto čísle (jde o texty C. Cripwellové, Ch. Mawsona a A. Be