Většinu věcí v našem světě můžeme jenom popisovat a vysvětlovat, ale chování lidí (a některé jeho produkty) můžeme interpretovat, to jest hledat v nich smysl. V tomto textu se zabýváme tím, co to ten smysl je a jak ho můžeme hledat. Za pomocí teorií filosofů Willarda Van Orman Quina, Donalda Davidsona a Willfrida Sellarse se dopracováváme k závěru, že smysl není žádná esoterická substance, kterou by lidské chování bylo nebo nebylo prosyceno a kterou by měl interpret objevit, že smysluplnost je zapojení do našich lidských do budoucnosti směřujících projektů, v jejichž kontextu jsou pro nás činy interpretovaných lidí srozumitelné. Konstatujeme, že jedna z podstatných schopností nás lidí (schopností, kterou se lišíme od ostatních živočichů a možná nejpodstatnější schopnost, kterou se od nich odlišujeme), je naše schopnost dělat komplexní plány, sestavovat projekty a ustanovovat instituce, které jsou zhmotněními těchto projektů; a že interpretace a hledání smyslu je třeba chápat jako úsilí o zasazování lidských činů právě do rámců takových plánů, projektů a institucí.