Co je pravdivé a čí myšlenka to byla?

V této práci se autor zabývá myšlenkou, že psychoanalýza je ve své podstatě snahou pacienta a analytika vyjádřit to, co pravdivě vystihuje emoční zkušenost (prožitek), a to v podobě, kterou analytická dvojice může využít za účelem psychologické změny. Autor rozvíjí Bionovy myšlenky a pravdivost lidské emoční zkušenosti považuje za nezávislou na tom, jak ji analytik vyjádří. V tomto smyslu jakožto psychoanalytici nejsme vynálezci emočních pravd, ale jejich zúčastněnými pozorovateli a zapisovateli. Přesto však samotným aktem myšlení a dávání verbálně symbolického „tvaru“ tomu, co intuitivně cítíme jako pravdivě vystihující emoční zkušenost, tuto pravdu měníme. Toto chápání toho, co je pravdivé, se nachází v základu analytické koncepce terapeutického působení interpretace: analytik při interpretování verbálně symbolizuje to, co cítí, že pravdivě vystihuje pacientovu nevědomou zkušenost, a tím mění, co je pravdivé, a přispívá k vytvoření potenciálně nové zkušenosti, v níž analytická dvojice může provádět psychologickou práci. Tyto myšlenky ilustruje podrobný rozbor analytické hodiny. Analytik využívá svůj prožitek zasnění - k jehož autorství se mohou hlásit oba členové analytické dvojice, a přitom ani jeden z nich - k tomu, aby dospěl k nejistému pochopení, co pravdivě vystihuje pacientovu nevědomou emoční zkušenost v několika klíčových bodech během sese.