Vidět znamená uvěřit - konstrukce a interpretace1)

Psychoanalytická technika se vyvíjela v souladu s rozvojem teorie. Konstrukce založené na odhalení pacientovy rané minulosti a psychického vývoje a poté prezentované jako formulace či vysvětlení jsou nyní právem považované za příliš vzdálené současnému emočnímu prožívání pacienta. Intrapsychický život lze poznávat v interakci mezi pacientem a analytikem.

Freud vždy prohlašoval, že práce analýzy je konstrukce těch nejodlehlejších, nedostupných částí mysli. „Celá rozsáhlá masa psychogenního materiálu se takto protáhne úzkou štěrbinou, a tudíž do vědomí přichází, jako by byla rozřezaná na různé kousky a proužky“ (1895).

Při prezentaci klinického materiálu budu zkoumat, jak se během sezení mohou v mysli analytika rozvíjet konstrukce méně viditelné, méně dostupné části pacientovy mysli. Zdánlivě bez jakékoli přímé spojitosti se současnou interakcí se mohou vynořovat útržky snů, analytik si vybaví nějaké drobnosti z pacientovy minulosti nebo určitý výjev z jeho dětství. Tyto obrazy, byť prchavé, mohou umožnit hlubší pochopení současného kontaktu mezi pacientem a analytikem i prvotní základy, na nichž je tento kontakt vybudován.