You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Miloš Kučera se ve svém textu zabývá důležitou oblastí Freudovy práce - pudem. Autor je psycholog působící především jako vyučující a vědecký pracovník na katedře psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde také vyučuje například v rámci vývojové psychologie část věnovanou Freudovi a v doktorském studiu seminář zaměřený na Lacana. Pro recenzovaný text je zajímavé i to, že od 90. let působí v Pražské skupině školní etnografie (PSŠE) sdružující badatele zkoumající oblast dětského světa přímo v terénu školy. Jejich metody pak jsou v něčem podobné těm psychoanalytickým: přímé pozorování, rozhovory a jejich následná interpretace. Kučera pak sám nebo jako spoluautor publikoval mnoho textů, které se v různé míře odkazovaly k psychoanalýze, například Formy citů: Lacanovská teorie nebo Profesionální rodičovství (2015), napsané ve spolupráci s Bůšovou Šmajdovou, kde problematiku uchopují za pomoci vývojové koncepce Donalda Winnicotta.
Pud u Freuda je obsáhlá a hutná publikace, ve které autor analyzuje vybrané texty věnované zejména pudu a jeho vztahu k jiným oblastem duševního života. Nicméně cílem není podání souhrnu či kondenzace myšlenek do podoby přehledu. Kučera se snaží o rekonstrukci Freudova pojetí pudu, prozkoumání toho, jak se vyvíjela jeho koncepce, představení problémů, se kterými se při tom potýkal, a na jaké rozpory od počátku narážel. Pud není zkoumán jako izolovaný fenomén. Naopak je vyložen v kontextu Freudova myšlení a dalších kategorií, které sám zavedl. Celým textem se přitom vine úsilí o porozumění zkoumanému jevu v jeho reálné, živé rovině, čehož autor dosahuje snahou o nalezení odkazů na různé kulturní fenomény, běžnou lidskou zkušenost, snahou o vizualizaci konceptů, ale i příklady z autorova vlastního výzkumu.
Hlavní zkoumanou linií je tedy pud, a to od doby, kdy se Freudovi vynořují kategorie pudů sexuálních a sebezáchovných představené ve Třech pojednáních k teorii sexuality , až po zavedení opozice pudů života a pudů smrti v Mimo princip