Editorial

Vážení čtenáři,

číslo Revue, které držíte v ruce, se věnuje psychosomatice, tématu, které je stejně tak prastaré jako současné. Neexistuje jediná klinická praxe, jíž by se tato problematika netýkala. Dokonce se nám zdá, že pacienti s těmito poruchami navštěvují naše ordinace stále častěji. Jistě je to i kvůli větší obeznámenosti pacientů a hlubšímu porozumění této problematice ze strany lékařů.

Ilustruje to příklad pacientky, ženy středního věku, která po letech v terapii vzpomíná na své bolesti břicha v předškolním věku. Měla milující rodiče, avšak rodina mohla být kvůli jejich pracovním povinnostem pohromadě pouze nepravidelně o víkendech, přes týden byla holčička v péči prarodičů. Rodiče nebrali dceřiny problémy na lehkou váhu, a tak byla lékaři kompletně vyšetřena se závěrem, že se nic nenašlo, a tak „o nic nejde.” Až díky psychoterapeutické práci si spojila tělesné potíže s bolestnou zkušeností nepřítomnosti rodičů. Krátká vigneta dokumentuje změnu pohledu pacientky, její potíže již „něco znamenají”. Zdá se nám, že podobným vývojem prošel i pohled odborné a širší veřejnosti.

V zimě roku 2012 vyšlo Revue „Psychosomatika”. Aktuální číslo v tématu pokračuje a zaměřuje se na děti a dospívající, u nichž se s psychosomatickými problémy setkáváme často. Ego dítěte je nezralé, křehké a snadno zranitelné, a tak na zevní a vnitřní impulzy nezřídka reaguje prostřednictvím těla. Při příznivém vývoji se dítě bude k tomuto způsobu vyjádření uchylovat čím dál méně, avšak tato reaktivita zůstane v rejstříku projevů i v dospělosti. Jak uvádí francouzská psychoanalytička Joyce McDougallová - psychosomatické symptomy jsou „běžným jevem u široké populace” a „psyché - soma funguje jako entita… každá psychologická událost má svůj dopad na tělo, stejně jako každá tělesná událost má odezvu v mysli, byť není vědomě zaregistrována”.

Příspěvky tohoto čísla byly předneseny na mezinárodní konferenci „Psychosomatika v dětství a dospívání” v dubnu r. 2018 v Praze, kterou připravila dětská sekce