Článek si klade za cíl ilustrovat archaické myšlení, kde konstrukce „psychosomatický” nebyla potřeba, protože se s rozdělením člověka na „duši” a „tělo” nepracovalo. Staroseverská literatura obsahuje různě staré vrstvy, z nichž některé odrážejí předkřesťanské myšlení, v němž neexistovala představa pro netělesnou duši ani pro neoduševnělé tělo. Emoce pak byly vnímány jako tělesné vjemy a příklady ze ság lze dobře doložit jejich silné fyzické projevy: běžná byla smrt v důsledku zprávy o úmrtí blízké osoby nebo morálního dilematu či ochrnutí v důsledku nemožnosti provést pomstu. Uvádíme také některé příklady psychoterapie, které lze v staroseverské literatuře nalézt, např. léčbu melancholie či extáze berserků, kterou lze z medicinského hlediska klasifikovat jako lykantropii. Kultura, která člověka vnímala v rámci jiných dualit než duše-tělo, může tedy snad být při překonávání problémů vzniklých jejich oddělením inspirativní.