You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Pronikavé tmavé oči tehdy 25letého Václava Mikoty patří spolu s hereckými výkony Jany Šulcové a Pavla Landovského k nejpůsobivějším momentům krátkometrážního dramatu Víta Olmera Houslista z roku 1969. Jeho živé oči neztratily nic ze své pronikavosti ani v červnu tohoto roku, když jsem se v komorním kroužku kolegů s Václavem Mikotou viděl naposledy. Navzdory své vysilující nemoci navštěvoval intervizní setkání s chutí, pozorně naslouchal, diskutoval a k dobru přidával dobré židovské vtipy. Docent Václav Mikota zemřel 3. září 2018. Česká psychoanalýza, psychoterapie a psychiatrie ztratila nepřehlédnutelného klinika, učitele a inspirátora. Odborně vychoval několik generací psychoanalyticky myslících profesionálů, které zaujal svým způsobem přemýšlení a vztahem k pacientům. Do poslední chvíle byl více než aktivní. Zastával pozici prezidenta České psychoanalytické společnosti, jejího supervizora a tréninkového analytika, lektora České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii a Brněnského institutu psychoterapie, tréninkového terapeuta Rafael Institutu, šéfredaktora Revue pro psychoanalytickou psychoterapii a psychoanalýzu, vedoucího subkatedry psychoterapie IPVZ. Byly dny, kdy se svými pacienty, analyzandy i skypovými konzultacemi začínal od páté hodiny ranní a končíval někdy i v deset večer. Jeho pracovitost a obětavé nasazení