Párová psychoanalytická psychoterapie s hraničními poruchami osobnosti - drogově závislými, jejichž typickým projevem je mnoho akce a málo slov. Proto je nutné verbalizování jejich prestrukturálních obran, a v podstatě všeho, co nedokáží vyslovit, ale bez prodlevy odehrají. Na tomto případě je zjevné, že i v průběhu párové terapie, a především díky zpětné vazbě, kterou si klienti v párové terapii navzájem poskytovali, dozrával nejen vztah dvou osob, ale současně tyto osoby dozrávaly i jako autonomní self. Jejich osobnosti postupně přešly od odehrávání k verbalizování svých pocitů, emocí, přání a nároků. Jak progredoval jejich vztah, tak postupně progredovaly i jejich osobnosti, a postupně byli ochotni vystoupit z párové identity do autonomní identity. V tomto je párová terapie nezastupitelná, poněvadž mnoho párů, které nikdy drogy nebraly, je ze strachu z vlastního identického života uzavřeno v párové identitě, a právě párová terapie jim může pomoct prožívat jak kvalitní párový život, tak i vlastní kvalitní identický život současně.