PhDr. Bohumila Vacková (1928-2019)

Na podzim roku 2019 jsme se rozloučili s PhDr. Bohumilou Vackovou, nepřehlédnutelnou postavou klíčové čtvrté generace českých psychoanalytiků, dlouholetou tréninkovou analytičkou a v posledních letech emeritní členkou České psychoanalytické společnosti. Psychoanalýzu žila se svými analyzandy a písmem ji uchopovala, jen když nebylo zbytí. Její texty obsahovaly osobitým vkladem okysličená standardní témata (oidipský komplex1), hysterie2), narcismus3)). Něco z toho bylo zpracováno a publikováno v rámci tématu, jemuž se systematičtěji věnovala (čištění anality)4). Přednášela spoře na přelomu 80. a 90. let (pokud vím, ve Vídni ji překládal naživo O. Kernberg).

Nad rakví promluvili kolegové Miroslav Borecký a Jan Šikl.5) Vzpomínce na zesnulou kolegyni jsme v roce 2020 věnovali únorovou vědeckou schůzi České psychoanalytické společnosti. První z výše jmenovaných na pohřbu řekl, že analýza u Bohumily Vackové byla „zocelujícím dobrodružství citů i ducha a v jejích analyzandech je její odkaz“. A druhý intuitivně navázal, když ji nazval „stavitelkou míst“, „hledačkou svého vlastního rázu - svéráznou, neortodoxní, možná i heretičkou… v tom nejlepším slova smyslu.“ Jako dočasně přímý účastník oněch dobrodružství a stavitelství (začátek 90. let minulého století) připojuji následující.

Bohumila Vacková, polabská rodačka z Kounice, s rodinou v mládí - tak, jak byl tatínek poštmistr delegován - putovala po Čechách. Pokud vím, maturovala ve Varnsdorfu, část válečných let ale prožila též v Brandýse nad Labem (zde žila v domku někde u Brázdimské její matka). Bohumila Vacková jako politicky nespolehlivá dostudovala na Slovensku, když se musela vzdát zvažované diplomatické kariéry. Říkávala, že tedy cestovala alespoň do nových neznámých krajin duší svých analyzandů. Ostatně, ti si cestování užili doslova: za svou analytičkou jsem postupně dojížděl tak asi na šest adres, abych se na nich průběžně potkával s ostatními analytickými „sourozenci“, často dlouho známými jen dle odložených bot v p