Rozloučení s paní doktorkou Bohumilou Vackovou

Loučíme se, loučím se s paní doktorkou Bohumilou Vackovou, Bobinou, která patřila téměř 50 let do kruhu mých nejbližších. Silná, nezdolná a originální iniciovala vlastně mou psychoanalytickou kariéru, když mi někdy v roce 1972 vyjednala přijetí u svého analytika, doktora Dosužkova, a tak jsme se stali sourozenci a pokračovateli Dosužkovovy školy.

Bobina byla, a v mé paměti vždy bude, silná, plná energie a nápadů, vzdělaná, plná citů, vášnivá ve svých názorech a vnímavá k pocitům druhých. Své analyzandy vedla zkušeně, nebránila se přenosům a rozhodně nebyla „špíglanalytik“. Analýza u ní - jsem si jist - byla zocelujícím dobrodružství ducha a v jejích analyzandech je její odkaz.

Nebála se vztahů ani ve svém soukromém životě, rozvinula několik životních projektů a ve svém soukromí vytvářela pro partnera vždy jeho vysněné prostředí. Byla do nevyššího věku dámou i selkou, astroložkou i političkou a s neutuchající energií se vrhala do života. Pořád a pořád, když naposledy před několika léty po nešt'astném úraze proležela týdny v bezvědomí na JIPu, v podstatě bez šancí, a bylo jen v jejím stylu, že se zcela uzdravila.

Milá Bobino, zůstáváš v naší paměti jako matka jedné - té dosužkovovské analytické školy - a já sám rád přijímám tvůj poslední vzkaz, že se na mne nezlobíš. bud' št'astna tam na obláčku mezi hvězdami.