Editorial

Milé čtenářky, milí čtenáři,

do rukou se vám dostává číslo Revue věnované intersubjektivní perspektivě v současné psychoanalýze. Otázky a témata intersubjektivity a vztahové analýzy, bionovského odkazu či proměny analytického paradigmatu “hýbou” současnou psychoanalýzou jako hnutím i oborem a pokládáme za důležité a aktuální o nich diskutovat i prostřednictvím naší společné Revue. Zároveň tím navazujeme na linii Revue, či přímo i na dvě čísla, věnovaná vztahové analýze (2012/1) a vzájemnému ovlivňování v psychoanalýze (2015/1).

Ideou tohoto čísla je představit v původních i převzatých článcích způsoby vnímání, přemýšlení a práce kolegů, kteří se hlásí či jsou řazeni k intersubjektivnímu pojetí psychoanalýzy. Ve všech představených textech je kladen důraz a soustředěna pozornost na vzájemné ovlivňování, učení se od druhého, emocionální vyladění, sdílení a spoluutváření změn vedoucích k vývoji a růstu. Domníváme se, že pokud je takový proces a taková společná cesta lidsky upřímná a emočně pravdivá, jsou na pomyslném “konci” tohoto nekončícího procesu proměněni všichni jeho účastníci: ani jeden už na jeho “konci” není stejný jako na jeho “začátku”.

Na úvod se Jiří Jakubů ve svém zamyšlení Nesnáze s intersubjektivitou zaměřuje na některé potíže s pojetím a přijetím intersubjetivity v psychoanalýze s ohledem na zmatení pojmů a ideové spory, které jsou s ním spojeny.

Sérii příspěvků otevíráme původním článkem Jaroslava Peregrina s názvem Intersubjektivita ve filosofii a v psychologii. Jsme mu vděčni za opakovanou spolupráci a za článek, který nás do problematiky intersubjektivity, pojmu spojeného původně s filosofií, srozumitelně, promyšleně a trpělivě uvádí. Peregrinův text nám slouží jako přechodová hyperbarická komora od primárně intrapsychického zaměření psychoanalýzy k intersubjektivitě: “Za intersubjektivní je považováno to, co není subjektivní v tom smyslu, že by bylo uzavřeno v mysli jednoho subjektu… ale zároveň to není objektivní v tom smyslu, že by to bylo nezávisl