Útoky na spojení1

V předchozích pracích (Bion, 1957a) jsem se při rozboru psychotické části osobnosti zmínil o destruktivních útocích, které pacient podniká na všechno, v čem cítí funkci spojování jednoho objektu s druhým. V této práci bych chtěl poukázat na význam této formy destruktivního útoku při vzniku některých symptomů, s nimiž jsem se setkal u hraniční psychózy.

Prototypem pro všechna spojení, o nichž chci hovořit, je primitivní prs nebo penis. Tento text předpokládá obeznámenost s dílem Melanie Kleinové a s jejími popisy fantazií kojence o sadistických útocích na prs (Klein, 1934), jakož i s vysvětlením, jak kojenec rozštěpuje své objekty, dále s projektivní identifikací, což je výraz, kterým Kleinová označuje mechanismus, jímž se části osobnosti odštěpují a promítají do vnějších objektů, a konečně i s jejími názory na rané fáze oidipovského komplexu (Klein, 1928). O fantazijních útocích na prs budu hovořit jako o prototypu všech útoků na objekty, které slouží jako spojení, a o projektivní identifikaci jako o mechanismu, který psychika využívá, aby se zbavila fragmentů ega, jež vznikly v důsledku její destruktivity.

Nejprve zde popíšu klinické projevy v pořadí, které neurčuje chronologie, v níž se objevovaly během analýzy, nýbrž potřeba, aby úvod do problematiky byl co nejsrozumitelnější. Dále bude následovat materiál, který jsem zvolil tak, aby ukázal posloupnost, v níž se tyto mechanismy objevují, když je jejich vzájemný vztah určen dynamikou analytické situace. Na závěr uvedu teoretické postřehy týkající se prezentovaného materiálu. Ukázky pocházejí z analýzy dvou pacientů a jsou vybrané z pokročilé fáze analýzy. Pro zachování anonymity nebudu pacienty rozlišovat a zkreslím některá fakta, přičemž doufám, že to nebude na úkor přesnosti analytického popisu.

Postřehy ohledně pacientova sklonu útočit na spojení mezi dvěma objekty jsou zjednodušené, protože analytik si musí s pacientem vytvořit spojení a činí tak prostřednictvím verbální komunikace a na základě svých psychoanalyt