Neinterpretační mechanismy v psychoanalytické terapii: “Něco víc” než interpretace

V současnosti už je obecně přijímáno, že k navození léčebné změny je zapotřebí něco víc než interpretace. Autoři na základě přístupu vycházejícího z nejnovějších studií interakce mezi matkou a dítětem a výzkumu nelineárních dynamických systémů a jejich vztahu k teoriím mysli vyslovují názor, že “něco navíc” sídlí v interakčním subjektivním procesu, jenž dává vzniknout “implicitnímu vztahovému vědění”. Tato vztahová procedurální oblast se intrapsychicky liší od symbolické oblasti. V analytickém vztahu zahrnuje intersubjektivní okamžiky mezi pacientem a analytikem, které mohou vytvářet nová uspořádání nebo přestavět nejen vztah mezi účastníky interakce, ale i (což je důležitější) pacientovo procedurální vědění, jeho způsoby bytí s druhými. Odlišné vlastnosti a důsledky těchto okamžiků (okamžiků nyní, “okamžiků setkání”) autoři koncipují a rozebírají z hlediska sekvenčního procesu nazývaného “společná cesta” (moving along). Nad koncepcemi sdíleného implicitního vztahu, přenosu a protipřenosu se zamýšlejí z tohoto hlediska, které se liší od jiných vztahových teorií a selfpsychologie. Celkově vzato, v prostoru implicitního vztahového vědění se odehrává mocné léčebné působení. Autoři vyslovují názor, že značná část trvalých léčebných účinků je důsledkem těchto změn v intersubjektivní vztahové oblasti.