You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Autor se zamýšlí nad schopností navázat kontakt s primitivními, nereprezentovatelnými, zdánlivě nedosažitelnými částmi self a s nevytěsněným nevědomím. Ve chvíli, kdy se pacientovo snění zastaví nebo dospěje k předělu (cézuře), analytik sní to, co pacient snít nemůže. Když se analytik snaží navázat kontakt s těmito primitivními duševními stavy a s původem self, jde mu spíše o vytváření pohybu mezi různými částmi psychiky než o objevení historické pravdy nebo odhalení nevědomého obsahu. Samotný tento pohyb rozšiřuje mysl a napomáhá psychickému růstu. Bionův odvážný a smělý pojem “cézura” (caesura) upozorňuje na spojení mezi zralými emocemi a myšlením a nitroděložním životem a slouží jako model pro překlenutí zdánlivě nepřeklenutelných duševních stavů. Bion nás podněcuje k tomu, abychom tvořivě “snili” a nechali svou mysl volně se toulat, zdůrazňuje analytikovu zkoumající imaginaci a intuici, která často hraničí s halucinací. Avšak snění, jež se nachází na pomezí mezi vědomím a nevědomím, podvrací psychickou rovnováhu a často představuje hrozbu katastrofy, protože dovoluje zmatení mezi psychotickými a nepsychotickými částmi osobnosti. Je zde tudíž tendence vyhýbat se mu “nasycenějším” způsobem myšlení, často se spoléháním na vnější realitu. Autor propracovává snění a intuici analytika, možná pozůstatek nitroděložního života, jako prostředek proniknutí do cézury a jejího přesažení. Pacientovi i analytikovi tak pomáhá snášet nesnesitelné duševní stavy a bolestné vědomí nepoznatelnosti emočního prožitku. Následují klinické ukázky.