Dvojí čtení Uriho Levina

Čtenář si při čtení nového článku překládá jeho slovník nejprve do vlastních pojmů. Svůj překlad pak přenáší do svého osobního myšlení a praxe, autorův pracovní model rekonstruuje a kriticky ho promýšlí ze své vlastní perspektivy. Článek Mnohost v nás: mnohočetné stavy self v kombinované psychoterapii je mým prvním setkáním s Uri Levinem (dále v textu UL) a jeho klinickým uvažováním. Záměrem mého komentáře je především povzbudit čtenáře, aby o příspěvcích v Revue přemýšleli z více hledisek, vedli s textem svůj vnitřní rozhovor a rozšiřovali tak pro sebe prostor významů (meaning space). Diskutovaný text se skládá ze dvou částí: obecnějšího úvodu (56 % textu), klinické ukázky a závěru. Abych odlišil své dvojí čtení, nazval jsem je schematicky Článek jako sdílení a Článek jako propagace. Neměl jsem možnost opřít se o další názory UL. Vedl jsem rozhovor pouze s článkem samotným. Jsem přesvědčený o tom, že každý autor do svého textu zahrne mnohem víc, než čeho si je vědomý, volbou slov, metafor, formulací, přirovnání, teoretických konceptů. Zvláštnosti výraziva, srozumitelnost úvah, ale i zkreslení, nejasnosti, mezery a vynechaná místa v sobě nesou stopy nevědomého a i po mnohých textových úpravách a přepisech zachycují odlesky autorova „snu o terapii” a také toho, co se v terapii (v tomto případě v terapie kombinované) na méně vědomých rovinách mohlo odehrávat. Přímou citaci budu v textu uvádět kurzívou.

Mé první důvěřivé čtení zachytilo úvodní myšlenku vetknutou do abstraktu článku, totiž úmysl představit výhody kombinované psychoterapie, která poskytuje nenapodobitelný prostor mezi individuální a skupinovou terapií. Všiml jsem si, že autor se nevýhodami nebo úskalími kombinované léčby nezabývá. Povzbudilo to moji zvědavost. V teoretickém úvodu, který tvoří více než polovinu textu, přibližuje UL historii kombinované léčby, která neměla nikdy na růžích ustláno. Zakladatelé psychoanalýzy a skupinové analýzy nebyli nakloněni obě modal