You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Kniha je zároveň biografií známe dětské psycholožky, psychoanalytičky a aktivistky v boji za práva dětí, Alice Millerové , a dílčí autobiografii autora, jejího syna, psychoterapeuta Martina Millera (*). Je to čtení hutné, tíživé, strhující a bolestné. Podle výslovného autorova záměru jde o práci autoterapeutickou, do které se pustil s určitým odstupem od matčiny smrti, podnícen zájmem okolí o jeho osobní vzpomínky na ni. Na necelých dvou stech stranách se autor vyrovná s bolestným rozporem mezi veřejnou tváří Alice Millerové v jejích dílech, v jejím boji za práva dětí, v myslích čtenářů a obdivovatelů, a s obtížně stravitelnými těžkostmi svého dětství i pozdějšího vztahu s ní jako matkou, které byly, aniž si to oba zúčastnění jasně uvědomovali, významnou měrou diktovány také událostmi takzvaných velkých dějin.
Čteme kazuistický příběh. K vysvětlení, pochopení, integraci a úlevě od silných emocí zde pomáhají psychoanalytické teorie, zejména teorie samotné Alice Millerové, jež její syn z větší části respektuje a obdivuje, a pečlivým průzkumem získaná historická fakta. Autor využil své dlouholeté zkušenosti psychoterapeuta k uchopení vlastního příběhu. Nápomocný mu byl tým spolupracovníků, přeživších členů širší rodiny a zejména známý terapeut zaměřující se na trauma Oliver Schubbe.
Schubbe byl zřejmě jediným terapeutem, s nímž se Alice Millerová za svého života přiblížila třinácté komnatě skrývaných traumat, přestože měla za sebou tréninkovou analýzu v 50. letech v rámci psychoanalytického výcviku. V roce 2000 jej požádala o terapii pro lékařsky nevysvětlitelné bolesti celého těla, krátce s ním pracovala, ale po symptomatické úlevě terapii ukončila. Zřejmě ani po takové době pro ni nebylo únosné se bolestivých zkušeností dotýkat déle. Zároveň jej však zprostila mlčenlivosti pro dobu po své smrti. Dokázala tak být svému synovi nápomocná při zboření „hráze mlčení”, o které mluví ve svých dílech, alespoň touto cestou, když už oba neměli to štěstí, aby se vzájemné pochopení