Autorka pojednává o tom, jak psychoanalýza a psychoanalyticky orientovaný přístup k výkladu Tematicko-apercepčního testu (TAT) analogicky směřují k objevení nevědomých obsahů a jejich latentního smyslu v manifestních projevech subjektu. Srovnání některých aspektů psychoanalytického procesu a vyšetření metodou TAT v pojetí Pařížské (psychoanalytické) školy otevírá prostor k úvahám o nevědomé fantazijní aktivitě a o možnostech pochopení nevědomé dynamiky v psychice druhého člověka. Podobně jako se psychoanalytik zaposlouchává do volných asociací analyzanda, sleduje psychoanalyticky zaměřený psycholog při vyšetření TAT tok řeči vyprávějícího subjektu, její rytmus, splavnost či nesplavnost, skluzy, zastavení či odklony apod. Ve struktuře a organizaci vyprávění subjektu se odráží stopy přítomného nevědomí. Své myšlenky autorka ilustruje výňatkem z psychoanalýzy a ukázkou tří různých příběhů TAT a jejich interpretace.