Primitivní duševní stavy jsou psychoterapii obtížně dostupné, neboť neumožňují ustavení stabilního přenosu k dostatečně dobrému objektu. V léčbách se setkáváme se strategiemi (agování, negativní terapeutická reakce, reversibilní perspektiva) a protiregresivními funkcemi ega. Častěji pracujeme s percepční a motorickou rovinou vztahu (vokalizace úzkosti, motorické automatismy, apod.). Ve snaze po ustanovení synchronicity signálu a reakce využíváme kontejnování nestrukturovaných, nespecifických duševních obsahů a postupně se pokoušíme o (re)konstrukci dobrého objektu.