Spánek v sesi je zkušenost, o které se v analytické literatuře nepíše často. Analytikův spánek je spojován se studem a pocity viny, ale také s obtížemi situaci obsáhnout a poté najít slova, jak tuto svou protipřenosovou zkušenost popsat. Pacientův spánek je nejčastěji vnímán jako splněné přání a obranná strategie. Autorka ve svém příspěvku uvádí klinické ilustrace obou těchto situací. Klinické příklady spojuje s teoretickým pohledem na spánek jako na důsledek hlubokého napojení analytika a analyzanda (často i velmi ohrožujícího), který prostřednictvím odehrání (chronického či akutního) umožňuje následné porozumění, interpretaci a reparaci. Vyžaduje to vzdát se lpění na teoretických konceptech, ochotu protrpět se ke kreativním řešením, v rámci rané oidipské situace tak často atakovaným.