Ronald Britton: Sex, Death, and the Superego: Updating Psychoanalytic Experience and Developments in Neuroscience. London and New York:  Routledge, 2020,  151 s.

Revidované druhé vydání sborníku Brittonových myšlenek s názvem Sex, smrt a superego je rozděleno do tří celků s názvy Hysterie, Ego a superego, Narcismus, doplněných kratší kapitolou zabývající se vztahem psychoanalýzy a současného neurovědeckého poznání. Jednotlivé kapitoly uvedených oddílů představují, zdálo by se, náhodný výběr autorových myšlenek a postřehů k jednotlivým voleným tématům. Při bližším čtení se ale ukazuje, jak promyšleně Britton své úvahy vázal a jak kompaktní, navzájem provázané celky nakonec tvoří. Pro formulaci svých vhledů volil jazyk čtivý, poutavý, komplikované psychoanalytické teoretické úvahy prokládá historickými příběhy, literárními odkazy, mýtickými příběhy, hlavně ale četným dokreslujícím klinickým materiálem ze své letité analytické praxe. Kniha je tak v určitých pasážích tak vtahující, že se čte skoro až jako beletrie. Autorem volené epické pasáže nejsou nikdy samoúčelné, ale harmonicky dokreslují, vysvětlují, či vyjevují hloubku jeho myšlenek a mistrnost jeho analytických vhledů a interpretací a rovněž moudrost, jakou může získat jen člověk s tak velkým talentem a tak bohatou psychoanalytickou zkušeností.

V úvodní kapitole nazvané Hysterie vstupují na scénu svými příběhy dvě slavné pacientky úsvitu psychoanalýzy, Bertha Pappenheimová a Sabina Spielreinová. Obě s lehkou teatralitou, připraveny k vytvoření erotického přenosu, k jehož odehrání potřebovaly vnímavé protějšky, dosud nepříliš zkušené terapeuty s komplementární psychopatologickou strukturou. Tuto strukturu vidí Britton v erotickém protipřenosu, respektive protipřenosové neuróze, pokud dojde k odehrání. Bertha Papenhiemová jej nachází v Josefu Breuerovi a do historie psychoanalýzy vchází jako jeho pacientka Anna O, jak případ popsal později Freud ve Studii o hysterii (1895). Britton vnímá, spolu s André Greenem, přenosový aspekt hysterické symptomatiky jako podobný té hraniční, rozdíl vidí v tom, že cílem hysterie je nejen zajistit si výsadní místo v oidipské primární scéně,