Článek pojednává o životě a díle Ladislava Haase, významné osobnosti poválečné generace československých psychoanalytiků. Haas je jedním ze „tří králů z východu“ - přímých členů IPA a jediným Čechoslovákem přijatým do Britské psychoanalytické společnosti. Autor sleduje Haasův vývoj od neurologie a psychiatrie k psychoanalýze a od marxismu k nevyhnutelné deziluzi. Jako levicový psychoanalytik se Haas stává v 50. letech terčem útoků prorežimních lékařů a pro léčení komunistického prezidenta Klementa Gottwalda je téměř dva roky vězněn. Střet s nacistickou a komunistickou diktaturou opakovaně vyústí v exil (1939-1945 a 1965-1986). Článek čerpá především z nepublikovaných dokumentů Archivu bezpečnostních složek, Vojenského historického archivu, Národního archivu v Praze a Haasovy korespondence.