Autor představuje osobnost a dílo Zbyňka Havlíčka (1922-1969). Havlíček byl významným představitelem českého surrealismu a psychoanalýzy. Na pozadí jeho životních a profesních osudů je mapována historie psychoanalýzy v Československu, včetně historie setkávání jejího klinického a kulturně uměleckého proudu. Uvedeny jsou Havlíčkovy psychoanalytické příspěvky, zejména o vztahu mezi moderní poezií a psychopatologií, o regresivních stavech, přenosových jevech, problematice Nadjá a sociálně emancipačních zřetelích psychoanalýzy. Zvláštní pozornost je věnována cyklu veřejných přednášek o psychoanalýze v Městské knihovně v Praze (1966-1968), ve kterém společně vystoupili psychoanalytici, filosofové, literární vědci a surrealisté. Publikován byl sborník psychoanalytických prací, jehož náklad byl z cenzurních důvodů zničen nastupujícím normalizačním režimem a zachovalo se jen několik exemplářů.