Jiří Pechar a psychoanalýza

Literární teoretik, filosof, estetik a překladatel Jiří Pechar (1929-2022) zemřel v pondělí 22. srpna ve věku 93 let. Nesporný je jeho přínos v oblasti literární vědy a filo sofie a nepřehlédnutelné je jeho rozsáhlé překladatelské dílo, překlady lite rární (Proust, Balzac, Zola, Huysmans, Mallarmé ad.) a odborné (Claude Lévi-Strauss, Freud, Breton, Wittgenstein, Lacan, Lyotard, Derrida ad.). Nemám v úmyslu podat zde přehled jeho myšlenek, publikací a překladů, ani se pouštět do rozboru některých z nich. Omezím se na poskládání několika vzpomínek (převážně jeho vlastních) a odkazů na některé jeho práce, čímž se, jak doufám, ozřejmí Pecharova niterná spjatost s psychoanalýzou a také méně známá skutečnost, že patřil na konci šedesátých let 20. století do skupiny kandidátů Pražské psychoanalytické skupiny a prošel jak osobní psychoanalýzou, tak i teoretickou psychoanalytickou průpravou.

S pražskými psychoanalytiky jsem byl v šedesátých letech v přímém styku, účastnil jsem se tehdy i jejich pravidelných schůzek, které se konaly nejprve v bytě dr. Dosužkova a později ve vysočanské ordinaci dr. Tautermanna (ten v humorné narážce na nevýznamnost, k níž byla Pražská psychoanalytická skupinka odsouzena, označoval kroužek, který se u něho scházel, jako ‚mariánské sdružení') (Pechar, 2009, s. 93).

Schůzka u Tautermanna byla celkem rodinná, mimo Eduarda, hovořícího dobře a koncizně, tam byl Dosužkov, Pechar (což je jeden z naší analytické skupiny, povoláním lingvista a překladatel z francouzštiny, velmi sympatický a inteligentní), dále Junová, která mě ujistila o Hausnerově cestě k nám, Břicháčková,

Page 152

nějaká Valentová, kterou znám jen povrchně, Dostálová, kterou neznám vůbec, Hoskovcová, kterou znáš z návštěvy Dobřan a která je céra až od Františka Ladislava Čelakovského, jenomže nemá v jednom uchu Ohlas písní ruských; a to je snad vše (Havlíček, 2003 [21./22. 10. 1965]).

Pechar docházel do analýzy k Ladislavu Haasovi a zdá se, že n