You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
V článku diskutuji o deseti důležitých principech supervize v individuální psychoanalytické psychoterapii:
setting, držení pravidel a hranic;
způsoby zapamatování, zaznamenání a referování terapeutických hodin;
navození pocitu bezpečí referovat, dělat chyby a mýlit se, diskutovat se supervizorem a mít možnost ho kritizovat;
probouzení vnímavosti vůči protipřenosovým pocitům;
naslouchání nevědomým fantaziím v „intersubjektivním poli“, snění a hraní si s myšlenkami a pocity v „triangulárním prostoru“;
učení se hledat porozumění případu, ohniska hodiny, způsobů nevědomého testování terapeuta pacientem;
hledání předběžné interpretace, zkusmé formulace, „vnímání, jak pacient terapeuta slyší“
pomoc supervizandovi při překonávání jeho osobních úzkostí a konfliktů, které mu brání rozumět pacientovi nebo pochopit supervizora a zužitkovat pomoc supervizora, když poukazuje na terapeutovo odehrávání v terapii;
porozumění teorii a umění ji aplikovat na aktuální případ, uvědomění si vlastní implicitní nevědomé teorie léčby;
předávání „kouzla“ psychoterapeutické práce: skutečné zvídavosti a vášně pro poznávání vztahů a života.