V současné psychoanalýze se více vžila myšlenka nevědomé interakce pacienta s analytikem a jejich vzájemného ovlivňování. V pojetích radikální intersubjektivity, která zavádí pojem psychického pole, tato interakce přesahuje subjektivitu obou účastníků. Na analytika se dnes pohlíží jako na angažovaně působícího jedince, který je reálně, nejen přenosově, přítomen v léčebném procesu a je lidsky a eticky angažovaný. Freud implicitně předpokládal, že analytický setting sám o sobě představuje pečující, mutativní prostředí, ve kterém se může rozvinout pacientova přenosová láska k analytikovi. Potíž je ale v tom, že nejranější prostředí mnoha pacientů bylo traumatizující a nemilující. Z tohoto důvodu je vytvoření vhodného settingu velmi závislé na reálné osobnosti analytika. Na příkladu úvodních setkání s pacientem Danielem autor ilustruje analytikovo etické svedení pacienta k analytické léčbě.