You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Doposud poslední kniha Nancy McWilliamsové (*) vyšla v roce 2021 a její název jednoznačně definuje obsah. Jak autorka v úvodu uvádí, není vyloučeno, že se bude jednat o její poslední knihu: zůstala by pak autorkou čtyř monografií a spoluautorkou jednoho díla (Psychodynamický diagnostický manuál). Dopad její práce na naši psychoterapeutickou scénu nelze hodnotit množstvím jejích publikací: Psychoanalytická diagnóza (McWilliamsová, 2011) byla přeložena do češtiny a stala se nejen dle mé zkušenosti jednou z nejpopulárnějších knih mezi psychodynamicky orientovanými terapeuty. Je to pochopitelné: autorka má výjimečný dar psát vysoce odborně a současně srozumitelně. Tím prokazuje terapii odvozené z analytických kořenů mimořádnou službu.
Recenzovaná novinka si zachovává všechny vlastnosti autorčiných děl, je sepsána živým a srozumitelným jazykem a může ji ocenit i čtenář, který se psychoanalyticky orientované terapii nevěnuje. Nancy McWilliamsová zde sice sporadicky, ale přece jen, nechává nahlédnout do vlastního života - dozvíme se například, že její matka zemřela, když jí bylo šest (lze pak zřejmě snáze pochopit, proč považuje terapeuty za převážně depresivní osobnosti - osobně bych jako častý viděl i výskyt masochistické osobnostní dynamiky, tu ovšem autorka zmiňuje později). Její otec byl Všeználek (Mr. Know-it-all), tedy prototyp špatného supervizora.
V úvodních kapitolách definuje základní úkoly supervize (jak nakládat s negativním přenosem; jak být citlivý a empatický bez sebeodhalení; jak nepodléhat profesnímu stereotypu a vyhoření). Zmiňuje Freudův příspěvek k tematice - Freud o supervizi vlastně nepsal, nicméně položil její základy tím, že uvedl pravidlo, dle kterého každý analytik musí být sám analyzován, popsal základy analytické techniky a definoval etické zásady analytické práce, ke kterým se vztahujeme dodnes.
Ve třetí kapitole formuluje autorka deset „vitálních znaků“, které značí terapeutický pokrok a kterým by měla být v supervizi věnována pozornost: pokrok