You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Autory této knihy jsou izraelští psychoanalytici. Batya Shoshaniová je výcviková a supervizní psychoanalytička, zakládající členka a bývalá vedoucí tréninkového výboru Institutu pro současnou psychoanalýzu v Tel Avivu. Zajímá se o interdisciplinární psychoanalytické studie, zejména o propojení klinických znalostí s filozofií, literaturou a uměním. Žije a pracuje v Tel Avivu.
Michael Shoshani je výcvikový a supervizní psychoanalytik, zakládající člen Institutu pro současnou psychoanalýzu v Tel Avivu. Je také supervizorem postdoktorandského studia na New York University v Tel Avivu s názvem Psychoanalýza a psychoterapie. Je členem Americké psychoanalytické asociace (APsA) a Mezinárodní psychoanalytické asociace (IPA). Žije a pracuje v Tel Avivu.
Autoři vycházeli z vlastních zkušeností z práce s klienty s perverzní organizací osobnosti. Jsou si vědomi problematičnosti pojmu perverze a šířeji o tématu diskutují v úvodu. Recenzované dílo vzešlo ze snahy Shoshaniových o klinickou konceptualizaci, jež by napomohla práci s těmito ztracenými a zmatenými lidmi, jejichž narcistické snahy pokořit lidský osud odporují realitě a pravdě a pro analytika a analytickou situaci představují náročný úkol (s. xxi). Podle autorů nejsou jádrem perverze sexuální odchylky, ale intenzivní destruktivní narcismus. Převaha pudu smrti nad pudem života se projeví v patologických objektních i interpersonálních vztazích. Shoshaniovi dále tvrdí, že komplexní stavy jejich klientů vyžadují širší náhled než jen jeden teoretický směr. Pro popis teorie perverze a jejího vývoje si vzali na pomoc řadu psychoanalytických teoretiků - od Freuda a Kleinové po Winnicotta, Biona, Segalovou, McDougallovou, Kernberga, Ogdena, Rosenfelda či Symingtona. V úvodu se dále dočteme, že v posledních padesáti letech se výzkum perverzí a psychóz orientuje právě na destruktivní narcismus.
Za velmi důležitý aspekt zdravého vývoje jedince považují autoři umožnit dítěti psychický růst čili podporovat jej v toleranci různých opožděn