You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Phila Mollona dovedlo usilovné pátrání po efektivnějších způsobech pomoci trpícím klientům postupem času až k ustavení vlastního originálního přístupu k psychoterapeutické léčbě (Psychoanalytic Energy Psychotherapy). O tomto jeho příspěvku do stále se rozrůstající rodiny psychoanalytických psychoterapií ale recenzovaná publikace není. Na druhou stranu jeho kniha o Kohutovi z roku 2001 naznačuje, že se už dříve mezi jednotlivými směry psychoanalytického myšlení pohyboval se značnou mírou svobody a že mu bylo rigidní uvažování v rámci jediné psychoanalytické tradice vzdálené. Právě v této skutečnosti spatřuji hlavní přínos recenzované publikace. Proto jsem se rozhodl představit více než dvacet let starý text čtenářům Revue.
Heinz Kohut a selfpsychologie nepatří v našich končinách k nejpopulárnějším, resp. netěší se intenzivnímu zájmu a soustavnému studiu. Máme to blíže do Velké Británie, Německa, Itálie či Francie než do Spojených států. Podobně jsou na tom i školitelé, kteří u nás šířili a rozvíjeli povědomí o psychoanalýze a psychoanalytické psychoterapii. Vzácnou výjimkou byly poutavé, praxí podložené „kohutovské“ přednášky o narcismu Václava Mikoty. Našinec v takové situaci ocení, může-li se seznámit s dílem jedné z významných postav psychoanalýzy prostřednictvím dobře sepsaného průvodce. Mollonovu knihu za takového dobrého průvodce považuji a na následujících řádcích přiblížím proč.
Předně, Kohutovy originální příspěvky předkládá věcným, srozumitelným a jasným způsobem. První kapitoly jsou dobře použitelným učebním textem o Kohutově myšlení.
Svou přehledností vyniká druhá kapitola, ve které nás autor bez zbytečného zabíhání seznámí se základními koncepcemi, například s podstatou narcistického zranění, s narcistickými přenosy, s pojetím psychického vývoje (narcismu a self). Vyjasňuje všeobecně rozšířené zmatky kolem koncepcí objektu a selfobjektu a jejich rozlišení, když čtenáři přibližuje selfobjekt jako funkci. Selfobjekt podle jeho výkladu neodkazuje ke druhé osob