Proč válka?

Vídeň, září 1932

Milý pane Einsteine!

Když jsem se doslechl, že máte v úmyslu vyzvat mě k výměně názorů na téma, které Vás zajímá a které Vám zároveň připadá zajímavé i pro jiné, ochotně jsem souhlasil.1 Očekával jsem, že zvolíte nějaký problém na pomezí dnešních znalostí, k němuž bychom si my oba, fyzik i psycholog, mohli vytvořit z různých úhlů pohledu každý svůj přístup, a ty by se setkaly na stejném základu. Vaší otázkou, co by se dalo dělat, aby bylo lidstvo osvobozeno od neblahého osudu války, jste mě překvapil. Pak jsem se zděsil pod tíhou své - téměř jsem řekl: naší - neschopnosti, protože jsem to až dosud považoval za praktický úkol, který náleží státníkům. Potom jsem ale pochopil, že jste s touto otázkou nepřišel jako přírodovědec a fyzik, ale jako humanista, který plní výzvu Společnosti národů, podobně jako na sebe polárník Fridtjof Nansen2 vzal úkol pomáhat hladovějícím obětem světové války bez střechy nad hlavou. Uvědomil jsem si také, že ode mě neočekáváte praktické návrhy, ale že mám jen uvést, jak se problém, jak zabránit válce, jeví z psychologického hlediska.

Ale i o tom jste už většinu napsal ve svém dopise. Vzal jste mi tím téměř vítr z plachet, ale já se rád svezu na Vaší vlně a spokojím se s tím, že potvrdím všechno, co uvádíte, a podle svého nejlepšího vědomí - nebo předpokladů - to rozvedu.

Začínáte vztahem práva a moci. Pro naše výzkumy to je zajisté správné východisko. Smím slovo „moc“ nahradit výraznějšími, tvrdšími slovy „násilí“ či „vynucená nadvláda“?3 Dnes pro nás právo a násilí představují protiklady. Dá se snadno ukázat, že jedno se vyvinulo z druhého, a když se vrátíme zcela na počátek a podíváme se, k čemu tehdy došlo, řešení problému nás napadne zcela snadno. Odpusťte mi, pokud se nadále budu zmiňovat o obecně známých a uznávaných věcech, jako by to bylo něco nového; je to nutné kvůli souvislostem.