Reflexe účastníků konference

Po půl roce se dozvídám, že bude sborník - to mne těší! Ráda si odborné přednášky osvěžím… Co ale nemůžu zapomenout, jsou tři zážitky s konferencí spojené. První je radost, když jsem se o ní dozvěděla. Řekla jsem si, že to je přesně ono, co bych od naší společnosti chtěla, reagovat, nezůstat stranou, vytvořit prostor o té hrůze přemýšlet, setkat se nad tématem… Druhý silný zážitek byla úvodní přednáška kolegyně z Kyjeva, u které jsem plakala, byla jsem opět vtažena do reality zničení běžného, bezpečného světa, jakou žijí lidé pár stovek kilometrů od nás. I ten dojemně naivní ukrajinský dokument si vybavuji, pak řadu zajímavých přednášek, setkání s kolegy… a největší zážitek na konci, velkou skupinu, která ukázala, jak velmi potřebujeme sdílet naše prožívání a zkušenost z kontaktu s válkou, i když jsme na povrchu této nové situaci částečně přivykli… tak proto (konference).

MUDr. Petra Pokorná

petra.petronela@seznam.cz

Duše a válka

… a dávno zemřelí mužové táhli do bitev ozbrojeni mračny kovového hmyzu a elektrických pavouků.

Patřím ke generaci narozené v polovině padesátých let minulého století, která zhruba půl života prožila v atmosféře hrozícího termonukleárního konfliktu. Nebezpečí války bylo všudypřítomné od novin přes televizní propagandu (proslulý byl televizní pořad K mezinárodním událostem) až ke školním nástěnkám. Válka byla celé mé dětství, dospívání i ranou dospělost doslova na spadnutí.

Poznámky o traumatizaci válkou byly v mé rodině na denním pořádku ještě v sedmdesátých letech. Prarodiče prodělali třicetiletou válku minulého století (byť měla dvacetiletou přestávku, v níž válčící strany opět nabraly sílu). Rodiče dospívali za Protektorátu a naučili se, že všímat si emocí nemá cenu, protože jen komplikují přežití. Atmosféra strachu, nejistoty, beznaděje a v prvním desetiletí mého života i nedostatku byla každodenně posilována poznámkami o společenských a ekonomických ztrátách (zejména v období od únorového puče a znár