Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

do rukou se vám dostává letní, v pořadí šestadvacáté, klinické číslo Revue. Jeho obsah se začal rýsovat na jaře roku 2023, kdy jsme s kolegy zvažovali jako hlavní téma patologii Nadjá1, avšak v hlavách jsme rovněž měli sté výročí od prvního uvedení Freudovy zlomové práce Já a Ono (v němčině vyšla jako Ich und Es, později byla poněkud problematicky přeložena do angličtiny jako Ego and Id - ostatně, více se o tom dozvíte v příspěvku M. Šebka). První články (P. Junek, V. Probstová, M. Šebek, O. Pěč) začaly vznikat koncem léta 2023 a postupně vykrystalizovaly do současné podoby, byvše průběžně upravovány a doplňovány. Nedalo nám to, abychom se nepokusili propojit text Ego a Id s problematikou Nadjá: chtěli jsme ukázat, jaké důležitosti Nadjá postupem času nabylo, jakou inspirací jsou vztahy mezi Já a Nadjá pro dnešní psychoanalýzu a jak s nimi v dnešních časech zacházíme.

Držíce se osy „Já a Ono - patologie Nadjá“ začali jsme sestavovat a řadit jednotlivé příspěvky. Jako „otvírák“ slouží text Petra Junka, v první části spíše učební, výkladový. Pokusil jsem se kapitolu po kapitole okomentovat Freudovo Já a Ono2 s následujícím zaostřením na problematiku Nadjá. Tato psychická instance strukturálního neboli tříinstančního modelu mysli byla v původním textu Freudem rozpracována z nějakých důvodů na úkor Ono. Tvorba a zvláštnosti vazeb mezi Já a Nadjá nabývaly s postupným vývojem psychoanalýzy na významu. Záblesky démonizace této instance bychom mohli zahlédnout v přehršlích textů a klinických ilustrací v posledních letech Nadjá věnovaných. Snažil jsem se oblast formování a patologie Nadjá prezentovat bez schematizací a v tomto smyslu jsem také vybíral překladové texty.

Příspěvek Michaela Šebka (doslova druhý v pořadí napsání) nás shodou náhod tematicky propojuje s obdobím vzniku prvního čísla Revue. Na jaře roku 1998 byla v Česku v hotelu ILF konference o identitě: osm let po „plyšáku“ to bylo vysoce aktuální téma procesu vyrovnávání se s malign