Úvod textu přináší krátkou rekapitulaci dynamického myšlení vycházejícího z tzv. topografického modelu mysli. Následuje komentovaný rozbor klíčového textu, tedy Freudova Já a Ono a z něj vyplývajícího strukturálního modelu psychiky. Systém vztahů mezi Já, Nadjá a Já-ideálem je předkládán jako patrně klíčové východisko společné pro současná pojetí psychoanalýzy. Teoretické a klinické nálezy týkající se psychické instance Nadjá text převádějí až do současnosti, zaznamenávajíce jak freudiánská, tak kleiniánská východiska. Prvně jmenovaná se vztahují spíše k neurotické rovině patologie, posledně zmiňovaná se týkají raných mentálních stavů. Pozornost věnovaná vzniku a léčbě poruch Nadjá zahrnuje konstatování spletitosti vzájemných vlivů konstitučních a vývojových faktorů a nezbytnost individuálního přístupu. Vnější okolnosti se mění, tak tomu bylo vždycky a je tomu i v současnosti (v poslední době např. covid, posun ve vnímání pohlavní identity). To, co zůstává, je pro každou konkrétní psychoanalýzu jedinečná práce s nevědomím a vývojově odlišnými rovinami přenosu.