Od internalizace, introjekce a identifikace (ztotožnění) ke strukturálnímu modelu v díle Sigmunda Freuda a některých jeho následovatelů

Smyslem článku je ukázat, jak Sigmund Freud použil internalizaci a jí podřízené termíny inkorporace, introjekce a identifikace k postupné konstrukci tzv. strukturálního modelu Já, Nadjá a Ono. V roce 2023 uplynulo 100 let od jeho zveřejnění v článku Já a Ono. Freud se v souvislosti se strukturálním modelem nejvíce zabýval identifikací. V počátku psychoanalýzy Freud používal termín identifikace ve fenomenologickém smyslu blízko k nápodobě nebo charakteru, např. být jako otec. Mezi lety 1914 až 1923 Freud postupně budoval teorii identifikace ve vztahu k objektním vztahům, vyřešení oidipského komplexu a posléze označil identifikace jako „stavební materiál“ Já, ideálu Já a posléze Nadjá. Freud pak ještě ve 20. letech nahlížel na vzájemné identifikace jako na tmel pospolitosti. Samotná dynamická teorie identifikace však zůstala poněkud ve stínu samotné struktury Já, Nadjá a Ono, ačkoliv se přímo týká psychického vývoje, skupinové dynamiky a teorie psychické změny v psychoanalytickém procesu. V poslední části této práce jsou uvedeny pojetí a teorie internalizace některých psychoanalytiků tzv. druhé generace (Fenichel, Nunberg, Federn a Eidelberg). Jejich dílo je dnes již téměř zapomenuté a v souvislosti s internalizací je prospěšné je oživit. Obecný přínos těchto autorů spočíval mimo jiné ve snaze vnést prožitky do abstraktně definovaných pojmů spadajících pod internalizaci. Na konci této práce jsou podrobněji uvedeny myšlenky a rozvahy týkající se intenalizačních jevů v díle Josepha Sandlera, který patřil k významným osobnostem britské freudiánské psychoanalýzy druhé poloviny 20. století.