Já podle Kleinové: návrat k Freudovi a dále

V této práci se zabývám základními aspekty pojetí Já podle Melanie Kleinové na základě podrobného rozboru textů Kleinové a jejích spolupracovnic (Pauly Heimannové, Susan Isaacsové a Joan Riviereové). Zkoumám zde tři nejdůležitější otázky: a) základní teoretický rámec pro chápání Já podle Kleinové, a především mě zajímá, jak její konceptualizace rozvíjí Freudův strukturální model a model dvojího dělení pudu; b) procesy, které se podílejí na vývoji Já a jeho schopností (včetně vývoje od Ono [id] k Já [egu] a od Já [ega] k Nadjá [superegu]); a c) pohled na Já jako objekt fantasie. Na základě tohoto zkoumání studie ukazuje, že kleiniánské chápání Já je pevně zakotveno ve Freudových formulacích o Já i v jeho teoretickém a metapsychologickém přístupu k úvahám o něm. Tyto závěry odporují obecně rozšířenému názoru, že Kleinová se soustředila pouze na klinické poznatky, nezajímala se o teorii a měla nejasné abstraktní myšlení. Konkrétně odporují názoru, že Kleinová neměla vlastní pojetí Já v žádném dobře strukturovaném smyslu tohoto pojmu (Britton, 2003; Hinshelwood, 1994; Segal, 2001). Zamýšlím se zde nad původem těchto mylných názorů a v závěru prokazuji, že upuštění od nich nám umožňuje lépe ocenit bohatost myšlení Kleinové, její teoretickou spřízněnost s Freudem a úlohu teorie v rozvoji a odůvodnění psychoanalýzy.