You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Příspěvek pojednává o příbuznostech a rozdílech psychické grandiozity u dvou klinických stavů - narcistické poruchy osobnosti a schizofrenní psychózy - jak v jejím vzniku, tak i v terapeutickém procesu směřujícím k jejímu zvládnutí. Vývoj narcistických struktur vedoucí k patologické grandiozitě má řadu společných rysů obou poruch. Má podobu nedovyvinutých archaických struktur či podobu defenzivních struktur. U pacientů s psychózou však možným vlivem perceptivně kognitivních poruch vycházejících z neurobiologických změn, větší intenzitou destruktivně pudového obsazení či závažnějšími nedostatky v kontejnování primárním objektem dochází ke ztrátě testování reality, což dodává psychotické grandiozitě její charakteristickou podobu. Psychoanalytická léčba využívá v obou případech projektivních a interojektivních mechanizmů k modifikaci patologických narcistických struktur, které vede k oslabení grandiozity. Terapeutický proces u pacientů s psychózou je obvykle zahájen úvodním obdobím s limitovanou vztahovou kapacitou pacienta, kdy je zapotřebí nejprve dosáhnout dostatečné diferenciace mezi vnitřním a vnějším světem pacienta tak, aby mohlo dojít k projektivním a introjektivním pochodům, které charakterizují přenos a protipřenos a které obvykle probíhají intenzivněji než u pacientů s narcistickými osobnostními poruchami. V obou případech postupný ústup grandiozity a vzniklá psychická decentrace vede u pacientů ke zlepšení sociálního stažení, ke zlepšené kvalitě objektních vztahů, větší aktivitě a posiluje jejich schopnost zodpovědnosti za řešení svých životních problémů. Teoretické rozvahy jsou v tomto příspěvku ilustrovány dvěma kazuistickými příklady.