Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

představujeme vám nové číslo Revue na téma adolescence, v němž je toto vývojové období každého jedince zpracováváno z psychoanalytických pohledů.

O adolescenci vyšla dříve dvě samostatná čísla Revue, ale mnohé příspěvky se týkaly spíše jen souvisejících témat. Vedle toho Revue otiskla několik článků a recenzí, které mají v názvu téma dospívání, ale vcelku jich mnoho není. Uvádíme tento krátký přehled pro čtenáře, který by se chtěl podívat zpět do minulých 25 let existence Revue a najít další literaturu. Volba tématu vyplývá také částečně z celospolečenské situace, kdy se problematika dospívání naléhavě objevuje nejen v osobních příbězích, ale i v kontextu nových psychologických a sociálních jevů. Adolescence je vskutku široký prostor – obsahuje otázky osobnostního vývoje v oblasti vývoje identity, sexuality, schopnosti rozvíjet vztahový potenciál a řadu dalších prvků významných pro „dost dobrý“ vývoj. V jednotlivých příspěvcích jsou promýšlena psychoanalytická hlediska dospívání jak ze stránky teoretické, tak klinické.

Zahájení patří Marianne Parsonsové, která se ve svém článku Slasti a strasti dospívání zabývá vývojovými úkoly dospívání a analytickou terapií v tomto období, jejími úspěchy a také úskalími. Autorka zmiňuje roli terapeuta, protipřenosové fenomény a analytickou techniku. Jako ukázku vlastní klinické práce představuje tři kazuistiky dospívajících. Parsonsová uvádí několik okruhů, které se v adolescenci řeší – jak hluboké tělesné změny integrovat do vztahu k sobě a k druhým, dále přepracování oidipské problematiky, která v tomto období znovu ožívá, a vyrovnávání se s ní, přičemž její řešení probíhá ve zralejší podobě než v raném věku. Vývojové procesy mohou přinášet radost a potěšení, ale také mohou vzbuzovat strach, úzkost a pocit osamění. Vývojový posun vždy znamená vzdát se nějakého zdroje bezpečí a slasti v zájmu dosažení větší autonomie a nových zdrojů sebeúcty. Přitom jde u adolescenta o kolísání mezi progresí a regres