You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Zatímco cílem analytické psychoterapie je odstranění nepříjemných symptomů, zlepšení vztahů, adaptace a příjemnější prožívání života; ne vždy dosažitelným cílem psychoanalýzy je kromě výše uvedeného i pomoc v nalezení ohraničené, integrované identity. Popisuji osm základních hierarchicky seřazených charakteristik vývoje identity – 1. paměť jako nositele kontinuity; 2. vytvoření bezpečného vztahu s mateřskou osobou jako základ osobnosti a jáství; 3. proces separace-individuace a tvoření mentálních hranic self; 4. řešení základních oidipských problémů a vytvoření superega; 5. narcistický vývoj, který umožňuje truchlit nad nesplnitelným a přijmout omezení a najít „požitek z pouhé existence“; 6. teprve splnění předchozích bodů umožňuje schopnost flexibilně regredovat ve službách já, hrát si a zachovat si humor i v náročných situacích; 7. schopnost introspekce a nakonec i 8. nalezení smyslu života. Integrovaná, zralá identita je charakterizovaná schopností emočně (ne jen kognitivně) rozlišovat v osmi vývojových liniích, v nichž se tvoří psychologické hranice: 1. mezi mužem a ženou a schopnost ocenit jejich rozdíly, funkce a význam; 2. mezi dítětem a dospělým; 3. mezi dítětem a rodičem; 4. mezi bolestným a libým, mezi láskou a nenávistí; 5. mezi životem a smrtí, mezi živým a neživým fetišem / přechodovým objektem; 6. mezi „moje“ a „tvoje“; 7. mezi myšlenkou (fantazií) a činem; 8. mezi zneužitím a použitím objektu. Narušené rozlišování v kterékoli ze jmenovaných dimenzí je projevem nezralosti nebo vážné patologie jáství. V závěru popisuji psychopatologii identity.