You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Parafrázujíce Freuda1, můžeme si povzdechnout nejen nad pudy, ale také nad lidmi a jejich osudy. Komplikovaná historie psychoanalytického hnutí je od samého počátku protkána dramaty a kontroverzemi individuálních osudů a mezilidských vztahů. Kdo by si nevybavil Adlera, Junga, Stekela, Ferencziho, Reicha, případně již méně známé Grosse či Tauska? A co třeba samotný Freud? Kdo by dnes analyzoval vlastní dceru, která se zároveň stane významnou osobou oboru? A co jeho uvolněný přístup v práci s pacienty, dokumentovaný v případech „vlčího“ či „krysího” muže, nebo Marie Bonapartová (jeho analyzandka), která trávívala část dovolené s Freudovými? Psychoanalytičtí pilgrim fathers (a pro spravedlnost je třeba doplnit i mothers) nutně museli ve své praxi experimentovat, hledat alternativní cesty, objevovat i bloudit. Jednou z dnes již legendárních postav takového hledání i bloudění je i Masud Khan2, přáteli nazývaný Sud.
Když mne a Martina Babíka oslovil editor čísla Petr Klimpl s nabídkou recenze Chánových pracovních sešitů, resp. deníkových záznamů, vybavilo se mi okamžitě několik vzpomínek. První je spojena s oslavou na našem pracovišti CETERA asi před 15 lety, kdy mi jeden starší kolega ve skladu mezi lahvemi nápojů a tácy chlebíčků spiklenecky sděloval, že právě přečetl jednu z Chánových knih. A ačkoli je prý Chán jakousi disidentskou postavou britské psychoanalýzy, jsou v této práci velice pozoruhodné, ba skvělé postřehy. Druhá vzpomínka se váže na kongres IPA 2019 v Londýně, kterého jsem se již účastnil poprvé jako plnohodnotný analytik; zde rozčeřil hladinu kuloárových diskusí protest významných analytiků (mj. vzpomínám Bollase a nepletu-li se, tak i Brittona či Gabbarda) vůči rozhodnutí tehdejšího vedení IPA zlikvidovat tajemný Chánův archiv. Třetí vzpomínka je spojena s červencem 2022, kdy mi Martin Babík z vídeňské konference EPF napsal, že objevil a čte knihu o životě Masúda Chána od Lindy Hopkinsové (2006), a já jsem mu na to odpověděl, že jsem si právě v Karnacu o