Bärbel Wardetzki: Věčná touha po uznání. Perfekcionismus narcistních žen Praha:  Portál, 2020.  223 s. ISBN 978-80-262-1672-8

Bärbel Wardetzki (*) se narodila v Berlíně a od svých deseti let žila v Mnichově. Po studiích psychologie se školila v gestaltterapii u manželů Polsterových v La Jolla (Kalifornie, USA). Od roku 1983 pracovala devět let jako psychoterapeutka na psychosomatické klinice v Bad Grönenbach. Věnovala se především pacientkám s bulimií. Na podkladě disertace z roku 1989 vznikla recenzovaná kniha, kterou vydalo nakladatelství Kösel-Verlag v roce 1991. Původ textu počíná ve druhé polovině 80. let minulého století, tedy před téměř čtyřmi desetiletími.

Dobře si vzpomínám, jak zvláštní a neobvyklé byly pacientky s poruchou příjmu potravy v první polovině 80. let minulého století, kdy jsem se s nimi setkával jako mladý psychiatr. Osobnost anorektiček a bulimiček byla neprodyšně skryta za různými nutkavostmi a získat záblesk pravých emocí nebylo za hradbami obran a odporů možné. Jistě, v českém prostředí hrál roli nedostatek aktuální odborné literatury a další ničivé dopady železné opony, nicméně Bärbel Wardetzki se potýkala s podobnými problémy kolem emoční nedostupnosti svých pacientek, které toužily být dokonalé v dobovém vydání perfektní německé ženy.

Text obsahuje řadu citlivě napsaných klinických vinět a bystrých psychoterapeutických postřehů, které přiléhavě ilustrují autorčiny myšlenky a činí knihu čtivou. Autorka je velmi dobře obeznámena s celou škálou psychoanalytické pofreudovské literatury (cituje Bowlbyho, Winnicotta, Kohuta, Kernberga…), využívá i více psychoterapeuticky zaměřené autory jako Alici Millerovou nebo Stavrose Mentzose. Vzniká tak pestrá tapiserie teoretických názorů, které – ačkoli z různých zdrojů, včetně jungovských nebo leunerovsky katatymních – si vzájemně neodporují. Méně znalého čtenáře nezatíží, znalému připomenou, že věci podobné lze nazývat různě, téměř v duchu Williama Shakespeara („Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně“). Nejvýznamnější vliv na teoretické zázemí Bärbel Wardetzki měla patrně Winnicottova koncepce nepravého (falešného) sel