Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

dostává se Vám do rukou zimní číslo Revue 2025, které jsme se rozhodli po více než deseti letech věnovat okruhu pacientů, kteří v našich praxích vyžadují naši stále větší pozornost, avšak jejichž léčba je doprovázena mnoha úskalími a nutností porozumění specifickým aspektům v psychopatologii, ve formování vztahů, psychodynamickém uspořádání, ale zejména v procesu psychoanalytické léčby. Řeč je zde o pacientech se závažnějšími poruchami organizace jejich osobnosti (schizotypie, hraniční organizace osobnosti). Tito pacienti se k nám do léčby dostávají ve stále větší míře. A také není divu, pokud pohlédneme na některá statistická fakta: jen prevalence výskytu poruch osobnosti v populaci se odhaduje na více než pět procent, přičemž některé studie hovoří o prevalenci schizotypních poruch až ke třem procentům a obdobný výskyt potvrzují i prevalenční studie u hraničních poruch osobnosti (Leichsenring et al., 2024; Manoudi et al., 2010; Pulay et al., 2009; Shadid et al., 2025). Podíváme-li se na tyto statistiky úžeji, tak například prevalence hraničních poruch osobnosti v ambulantních praxích se odhaduje na 12 % (Leichsenring et al., 2024).

Letní číslo Revue z roku 2014 neslo název Obtížně přístupný pacient – Modifikace techniky a chápání psychické změny (editorka Václava Probstová) a bylo neseno myšlenkou dosažení psychické změny v analytickém procesu pacientů diagnostikovaných jako narcističtí, hraniční či perverzní a modifikací technik, které tomu napomáhají. Toto číslo má název Hranice terapeutické dosažitelnosti a kromě technických modifikací se zabývá také diagnostikou a psychopatologií těchto poruch, které mohou být vodítkem pro posouzení možností našeho terapeutického úsilí. Při zařazování článků jsme se rozhodli nejprve uvést tři práce původní, poté dvě práce v překladu.

Původní práce v tomto čísle zahajuje článek od Ondřeje Pěče s názvem Schizotypní pacient v psychoanalytické a psychoterapeutické praxi. Autor se v první části článku z