You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Dimenzionální model osobnostní psychopatologie v Mezinárodní klasifikaci nemocí ve své 11. revizi definuje hraniční stavy na základě „kvalifikátoru hraničního vzorce osobnostního narušení“. Ten může být použit k upřesnění klinického obrazu pacientů vykazujících symptomy hraniční poruchy osobnosti (HPO) nad rámec celkového narušení osobnostního fungování ve vztahu k sobě a druhým. Navzdory četným kontroverzím se zdá být empiricky užitečným kompasem při terapeutickém plánování, neboť jej lze považovat za nositele informace o úrovni psychických obran odpovědných za kontrolu emocí u hraničně strukturovaných jedinců. Příspěvek se zaměřuje na problematiku párování terapeutických intervencí u pacientů s hraniční symptomatikou na různé úrovni charakterové patologie. Klinické implikace jsou diskutovány s důrazem na narušení v organizaci self, specifické konstelace psychických obran a stupeň rané traumatizace. Zmíněné faktory lze považovat za klíčové parametry terapeutického uspořádání na bázi „hierarchické” metody diagnostiky, kde se příznak přiřazený k primární diagnóze neopakuje v dalších zvažovaných sekundárních diagnózách. Tento přístup se zdá být užitečný zejména v kontextu diferenciální diagnostiky HPO a komplexní posttraumatické stresové poruchy.